(květ+eN, milý čtenáři, mám dnes hravou i dravou)
Někdo říká po máchovsku lásky čas a někdo Svátek práce.
Někdo slaví osmýho V-Day, někdo devátýho День победы.
A co ty? ptají se mě lidi. Which side are you on?
Já nic, ale v duchu si myslím jděte s tou věčnou dichotomií už do prdele.
Lásky čas může být i v zimě. Nebo na podzim.
Svátek práce je každej den, kdy pracuješ a baví tě to. Kdy nečekáš na výplatu jak jiní patrioti. Kdy ti to v práci uteče ani nevíš jak.
Den vítězství je každej den, kdy se něco nepokazí. A je úplně jedno, jestli je to osmýho nebo třicátýho. Je to den, kdy mě nikdo a nic nerozhodí. Den vítězství je, když se zvládnu někoho na ulici zeptat na cestu, když si ve škole stoupnu před lidi a mluvím a neutíkám. Když mluvím jinak než česky/gadžovsky a ten druhej rozumí. Když si po sobě ty svoje uslintaný slova přečtu a mám pocit, že je to dobrý! Když se nemusím kousat do jazyka a lhát, byť bíle (angl. white lie = a lie with good intensions). Když mi u lékaře není na omdlení. Když si na mě sedne včela nebo jiná havěť a já jsem úplně v klidu. Když se máma zasměje a není to hysterickej smích. Když udělám zkoušku. Když jsou příjmy a výdaje v cajku. Když mi nikdo nezakazuje punk. Když je v pohodě někdo, na kom mi záleží.
Miluj, pracuj, vyhrávej. Nauč to ostatní a pak se raduj.
A budeš to dělat dál, i když ti pošeptám tajemství z podchodu?
„Everything is beautiful and nobody is happy.“
Řekni upřímně:
Budeš to dělat dál?
Pošleš svoje šťastný know-how někomu, kdo ho zrovna teď potřebuje víc než ty?
Tak už něco řekni!
Mlčení beru jako souhlas.
Někdo říká po máchovsku lásky čas a někdo Svátek práce.
Někdo slaví osmýho V-Day, někdo devátýho День победы.
A co ty? ptají se mě lidi. Which side are you on?
Já nic, ale v duchu si myslím jděte s tou věčnou dichotomií už do prdele.
Lásky čas může být i v zimě. Nebo na podzim.
Svátek práce je každej den, kdy pracuješ a baví tě to. Kdy nečekáš na výplatu jak jiní patrioti. Kdy ti to v práci uteče ani nevíš jak.
Den vítězství je každej den, kdy se něco nepokazí. A je úplně jedno, jestli je to osmýho nebo třicátýho. Je to den, kdy mě nikdo a nic nerozhodí. Den vítězství je, když se zvládnu někoho na ulici zeptat na cestu, když si ve škole stoupnu před lidi a mluvím a neutíkám. Když mluvím jinak než česky/gadžovsky a ten druhej rozumí. Když si po sobě ty svoje uslintaný slova přečtu a mám pocit, že je to dobrý! Když se nemusím kousat do jazyka a lhát, byť bíle (angl. white lie = a lie with good intensions). Když mi u lékaře není na omdlení. Když si na mě sedne včela nebo jiná havěť a já jsem úplně v klidu. Když se máma zasměje a není to hysterickej smích. Když udělám zkoušku. Když jsou příjmy a výdaje v cajku. Když mi nikdo nezakazuje punk. Když je v pohodě někdo, na kom mi záleží.
Miluj, pracuj, vyhrávej. Nauč to ostatní a pak se raduj.
A budeš to dělat dál, i když ti pošeptám tajemství z podchodu?
„Everything is beautiful and nobody is happy.“
Řekni upřímně:
Budeš to dělat dál?
Pošleš svoje šťastný know-how někomu, kdo ho zrovna teď potřebuje víc než ty?
Tak už něco řekni!
Mlčení beru jako souhlas.
