3. 2. 2014

how do you do?

/ tyjo, už i policie dokáže myslet ekologicky, žádost o povolení k trvalému pobytu zkrátili z pěti papírů na tři

/ každou chvíli čekám, kdy si na mě budou v práci stěžovat, ale zatím se mi to nějak vyhýbá, nicméně „úmrtnost" ostatních je vysoká, buď to i ty pečlivý začaly flákat nebo nevim

/ už je mi docela dobře, trápení už neváží deset tisíc tun, ale asi tak jeden metrák, což je relativně únosné a unesitelné i na hrudi, takže brečím minimálně a vlastně se mám docela fajn, jen jsem líná jako veš, protože kdo nic nedělá, ten nic nezkazí a já si myslím, že už toho tady všude kolem bylo zkaženo víc než dost

/ zahrála jsem si pidiroličku ve velice uměleckém šachovém snímku, jenž se zove Shit-mate, Check-bird nebo tak nějak, název není domyšlen, ale kupodivu hraji psychicky nevyrovnaného hráče, coincidence? I think not.

/ M. je naprosto úžasnej. Jo, i po pěti letech to řeknu, i když znám skoro všechny jeho chyby a ne moc dobrý vlastnosti. Se mnou to taky občas není romantyka jak cyp. A vy nám taky můžete a hádejte kam, halelúja.

/ Začíná mi bejt líto všech těch lidí, kterým jsem musela něco odříct, něco odložit, říct, že to nejde. Už budu v pohodě, možná, snad.

/ Na maturitu jsem nerezignovala. Jen jsem s ní… smířená, to je to slovo.

/ Markétko, myslím na tebe!