sbohem a šáteček

až druhý sníh bude padat z oblohy
já vylezu na plzeňskou věž
vezmu si šál dlouhý, duhový
a zamávám ti na rozloučenou

chápu
zbavil ses svých okovů
nespoutaný jako Prometheus
ale mně je teď jako kdybys umřel
a ještě nějakou chvíli mi tak bude

myslela jsem si že to zvládnu
ale to se budu muset asi hodně napít
a utopit se v ostrých závorkách
možná veslovat lomítkem
a pak skočit na řádku číslo padesát čtyři
protože mi tam chybí tečka
nebo rovnou celý složený prvek
nebo třeba celý život
celý život s tebou, který už neprožiju

zase jsem přišla s křížkem po funuse
to už je takový můj zvyk
zase se otírám o nohy osudu
a prosím ať se kolo točí dozadu
a na mapě hledám Reykjavík
je tam zima a je to daleko

a tak si pláču a on se dloube v nose

mlčím

mlčím

protože samota zesiluje
ticho léčí a někdy bolí
tak mě nech mlčet
třeba to přebolí…
to je krásný
že se máš dobře
taky bych se chtěla
mít dobře
s tebou

anebo radši úplně sama
protože samota zesiluje
ticho léčí
ale špatně mi je

všichni mi chválí moje stupidní rýmy
chtěla bych vystrčit hlavu do zimy
a nechat si umrznout mozek
a pak už jen zapomenout
a nerušeně spát…

z lavice

dám ti své vědění
v dárkovém balení
co s ním uděláš
to už na mně není

jak si tak poslouchám všechny ty životy
asi se z toho opiju do němoty

a pak že všem lidem něco schází

kulový! mají všechno!
auta
domy
víkendy v Paříži
bohaté tatínky
schopné partnery

vím, že sebelítost je k ničemu
ale skromnost je zase někdy plus
musím běžet, ujíždí mi autobus…

nebe hoří

myslela jsem, že vážně hoří
že hoří celý hauptbahnhóf
obloha plná rudých střípků
a modrošedých malých moří

lampy pomalu zhasínají
hoří i gympl za nábřežím
když otočila jsem zrak k věžím
těm krásným na Chodském náměstí
tak se mi zatajil dech

tak krásné ještě nikdy nebyly

až je mi líto že dnes musím pryč…

happy VŘSR

ráno jsi vstala
a rudou sis schválně vzala

protože někdo jim to připomenout musí

aby věděli, jak ty nástěnky byly hnusný
aby věděli, co znamená výstřel z Aurory
aby věděli, že Uljanov byl Lenin

a tak si v rudé chodíš po chodbách
bojuješ proti dutým hlavám
a sama moc dobře víš
že historie se opakuje
ale tohle by znova nemuselo být

už ne, už toho bylo dost

a další hodina literatury
ti snad taky udělá radost

budu psát dál

netušila jsem, jak moc mi chybí kaligrafie

dokud jsem něco nenapsala

netušila jsem, jak moc mi chybí tvůj úsměv

dokud jsem tě neviděla usmát se

promiň, i když možná není co

odpusť, i když možná není proč

ano, budu psát dál

ano, každý by se smál

ach jo

omalovánky a zastaralé popěvky
hahaha, tak to by mi šlo

„and she was made in heaven
is this just expresso love?
you know, I'm crazy for the girl"

a nějakej maturák mě ale vůbec netankuje
protože stejně zase přijde den
kdy bude můj zašedlý špinavý hadr
ta nejčistší věc pod sluncem

protože stejně zase přijde den
kdy mi bude všechno jedno
a tentokrát to třeba nedopadne dobře
a v životní tombole vyhraju hlavní cenu

propadnu se pak do pekla?
tak ať!

(…)

prosím, ať už odejde ta hloupá závrať
kvůli které jsem dva dny zírala z okna
anebo do stropu
a v očích?
tam jsem měla potopu

bla bla bla

takový to když jdeš nepřítomně po ulici, broukáš si Bohemian Rhapsody
a týpek co jde naproti tobě se najednou přidá a zpívá ti ty úžasný sbory
a tak si tam spolu zpíváte, pak se začneš smát a chvíli si povídáte
(co chvíli, skoro hodinu jsi tam stála)
ale ráno už ani nevíš, jak se jmenoval
ale víš, že to bylo taky od M
třeba to byl Michal, Marek, Mirek
nebo čtrnáctej Martin, to je fuk

jdeš dál a je ti úplně všechno jedno
zkracuješ si život o dalších pět let
a je ti to jedno
protože všechno je jedno
a všechno je jenom jednou

máš práci, tak asi začneš flákat školu
protože jsi ráda, že vůbec nějakou práci máš
i když je ti to vlastně jedno
a zase se ti chce umřít
protože mrtvý sice prd ví

ale neutrácí za život ani halíř

„včera bylo krásně

dneska je to jinak"

„a tebe už vůbec nic nebolí
a tebe už vůbec nic nezajímá
v srdci máš náboj a pistoli…"

jsi doma a po sto letech posloucháš Fixu

je to takový konzervant

aby ti tvý slzy ještě chvíli vydržely

všichni od tebe čekají velký věci

ale ty máš sto chutí na ně zařvat ať ti políbí prdel

píšeš pro ně rýmovaný sračky

a chce se ti zase brečet z toho, jak jsou trapný

ale víš, že nikdo z nich to takhle nenapíše

a tak bojuješ o další verš

o další splín

o další rým

…bojuješ ještě vůbec?