25. 8. 2016

last call

Tak ráda bych ti chtěla říct
tisíc a jednu hloupou větu

však neuslyšíš z mých úst nic
možná tak jednu
cigaretu

Maličkatej větroň s vlepenou korunou v čumáku
rozštípanej na třísky
už nepoletí

Hromadí se ve mně tvá zapomenutá láska
Usazuje se

Čeká na signály
mění se v běs

Nevím co s ní
tak cizí lidi laskám
a hledám nultý poledník
svého strachu

Našla jsem

Tvým hlasem zní mi v uších
mračna vět

Slzy?

Přijdou co nevidět

/Tátovi/

22. 8. 2016

psáno pro Mistra VI.

Zamilovat se pro slovo?

To už tady jednou bylo
mladápani

Chodit pěšky
je sakra těžký
když se trošku klepou kolena


7. 7. 2016

***

never give up
it's such a wonderful life

Neumíš česky
ale jsi slušnej

To nevadí

Zvládnem to nějak
přes ruštinu

Zažigalka je kámoš
kterej občas spojuje lidi
líp než mobilní telefon

Vem si

A víš co
Vem si ještě jedno


28. 5. 2016

zkouška z literatury

Ismus
z múz
ischias

Ulitin v ulitě
    bez obsahu

Popisovat knihu bez čtení
   stejně nechutné jako
   vyprávět o tom
       že jsem někdy byla tvoje

26. 5. 2016

nezářím

/zívnutí/
„Prosím… Dobrý den... U telefonu… A nemohla byste mi zavolat ještě jednou, třeba zítra? Děkuji mnohokrát. Dobrou noc.“ /nacvičeným pohybem svůj telefon odhazuji v dál/

Fakt nezářím. A ti ostatní koneckonců taky ne. Jen hýří všemi barvami.
Grey is the new black.